Navigace

Obsah

Obec Lichnov

Obec Lichnov, obklopená věncem kopců a strání, se rozprostírá v malebném údolí Lichnovského potoka (někdy také zvaného „Javornička“ podle jeho prameniště na svazích Velkého Javorníka), který se vlévá na severním okraji obce do řeky Lubiny. V jižní části katastru obce se nacházejí osady Horečky a Daremní, v západní části osady Zadky a Kúty.

Katastr obce sousedí na severu s Kopřivnicí a Vlčovicemi, na východě s  Tichou a Frenštátem, na jihu s Bordovicemi a na západě s Veřovicemi, Ženklavou a Štramberkem.

Historie obce

Lichnov vznikl koncem 13. století jako typicky kolonizační ves lánového typu. Zakládací listina fojta Heřmana (údajně z roku 1293) se nedochovala a musíme vycházet z výsadní listiny fojta Pavla Kyče z roku 1539, která se na ni odvolává. Dle této listiny vydal původní privilegium fojtu Heřmanovi hrabě Jindřich z Příbora, jehož působnost na šostýnském panství a po smrti jeho otce Franka i na hukvaldském panství je doložena léty 1277 až 1307.

 
Z výsadní listiny fojta Pavla Kyče z roku 1539 vyplývá, že obec vznikla na polomu od potoka Lubiny až po „hranice vernyřovské“ a měla 70 lánů. Uvedená listina poskytovala fojtovi dva lány půdy a nadto možnost mít „svobodný mlýn moučný o dvou kolech, a když toho bude potřeba, může míti kováře, pekaře, řezníka, ševce, a ze soudů třetí peníz a vrchnosti dva“.
 
Úlevy, které poskytovala vrchnost fojtovi, se pochopitelně nevztahovaly na ostatní obyvatele obce. Ti byli povinni na kopřivnickém dvoře „konat roboty pěšky i koňmi a vše, co bylo třeba“. Orali, seli, vyváželi hnůj, sváželi z polí a sekli louky. K práci museli používat své pluhy.
 
Ani revoluční změny v roce 1848 a dalších letech nepřinesly obyvatelům očekávanou úlevu. Byly sice zrušeny robotní povinnosti, ale půdu, na které pracovali, museli od vrchnosti odkoupit. Při opakujících se letech neúrody se chudší obyvatelé zadlužili, nestačili splácet, a proto prodávali půdu bohatším vlastníkům a stávali se z nich domkaři nebo si hledali obživu mimo zemědělství. Tím se ještě více prohloubila diferenciace obyvatel vesnice.
 

Památky

Kostel sv. Petra a Pavla
Původní dřevěný kostel byl postaven v polovině 17. století na zdejším hřbitově. Dle historických pramenů měl kostel tři nevysvěcené oltáře a tři zvony. Hlavní dřevěný oltář zhotovil v roce 1665 opavský stolař Vavřinec Lenk a maloval pozlacovač Adam Delong.

Působením počasí a spodních vod sousedícího fojtova rybníka kostel chátral a hrozil zřícením, navíc přístup do něj po hrázi rybníka byl dosti obtížný. Po složitých jednáních bylo v roce 1786 započato se stavbou nového kostela „z pevných materiálů“, který byl dokončen v roce 1794. Do nového kostela byly přemístěny zvony a tři oltáře, z nichž hlavní se dochoval do současnosti a je chráněnou kulturní památkou. Věž kostela byla dokončena v roce 1881.
Farní budova byla vystavena kolem roku 1800 na pozemku věnovaném fojtem Kašpárkem.
Obec Lichnov patřila pod farnost frenštátskou do roku 1785, kdy byla v Lichnově zřízena samostatná lokalie a přifařena obec Bordovice. V roce 1810 byly k farnosti lichnovské připojeny Vlčovice.
V současné době duchovní správu vykonává P. Petr Kuník, administrátor farnosti.
 
Hřbitov
V 17. století se hřbitov rozprostíral v nepravidelném půlkruhu kolem původního dřevěného kostela. Jak uvádí farní kronika, hřbitov byl „močárný, an sousedí s rybníčkem. Hroby se kopou plytké a hrobař musí, než rakev do hrobu spustí, vodu napřed z něj vyčerpati, an rakev by jinak ve vodě plavala“.
Koncem 19. století byl hřbitov rozšířen, v roce 1905 byl fojtský rybník vypuštěn a hráz zrušena. Staré zdi byly nahrazeny novými a proveden návoz hlíny, čímž se podmínky pro pohřbívání přece jen zlepšily.
Hřbitovní kamenný kříž, postavený na místě původního kostela, připomíná oběti epidemie cholery, které padlo za oběť v srpnu až říjnu 1866 více než 50 obyvatel obce.
Rodinnou hrobku v podobě hřbitovní kaple dal postavit v roce 1883 poslední lichnovský fojt Josef Kubart.
V roce 1937 byl postaven a vysvěcen „Pomník padlým“ od sochaře Vlad. Brázdila.
 
Sloup Panny Marie
Chráněná památka pod křižovatkou na Okluku je vyznačena již na katastrální mapě z roku 1771.
 
Kamenný kříž
u č.p. 36 byl postaven v roce 1777 tehdejším majitelem Janem Ermisem.
   
Pamětní kámen

před budovou obecního úřadu je tzv. bludný balvan z doby ledové, který se nacházel na katastru obce. V kameni je otvor se zacínovanou schránkou, ve které jsou uloženy dokumenty k historii obce.
 

Stavby v obci

Obecní úřad
Stavba této původně školní budovy byla dokončena v roce 1883. Školským účelům sloužila do roku 1961, kdy byla dokončena výstavba nové školy. Do části stávající budovy byla umístěna mateřská škola, část byla přestavěna pro potřeby správy obce (úřední místnosti, obřadní síň). S výstavbou nové mateřské školy v roce 1982 se uvolnily prostory pro pracoviště České pošty.

Škola
Podle dochovaných pramenů měly lichnovské děti povinnost docházet do frenštátské školy, ač od roku 1776 vyučoval děti ve své chaloupce - zřejmě pokoutně - zdejší občan Jan Špaček. Vedení obce poskytlo v roce 1785 pro vyučování dětí obecní pastoušku (stávala na místě nynějšího hostince). V roce 1804 byla pastouška přestavěna na školu a sloužila svému účelu do roku 1884, kdy byla v nové školní budově, postavené nákladem 6885 zlatých (nyní obecní úřad), otevřena slavnostně dvojtřídka, v roce 1898 rozšířená na trojtřídku. V roce 1961 byl slavnostně zahájen školní rok ve stávající budově školy, ke které přibyly v roce 1978 školní jídelna a v roce 1982 budova mateřské školy.
Šenk
Na místě nynější restaurace „Na Šenku“ stávala v první polovině 19. století myslivna. S útlumem těžby dřeva a rozšiřující se zástavbou města Frenštátu ztratila myslivna na svém významu a byla přestavěna na výletní a zájezdní hospodu. Častými hosty zde bývali malíř Břetislav Bartoš, a učitel a historik Felix. 
Z původního Šenku se dochoval do současnosti domek č.p. 84.
Obecní hostinec
Byl postaven v letech 1895 až 1900 na místě bývalé pastoušky, později školy. Během doby prošla budova četnými rekonstrukcemi, naposledy v letech 1986 až 1992.
 

Školství v obci

Nejstarší zmínky o vzdělávání lichnovské mládeže jsou z poloviny 18. století, kdy Lichnov byl „přiškolen“ do školy ve Frenštátě. Ke konci 18. století vznikají v okolí Frenštátu postupně samostatné školy. Jednou z prvních byla lichnovská z roku 1784 společná pro Lichnov, Bordovice a Vlčovice.

Z lichnovské kroniky je známo, že od roku 1776, tedy před vznikem lichnovské školy, „vyučoval lichnovské děti ve své chaloupce Jan Špaček“. Jako budova školy posloužila od roku 1784 obecní pastouška, která stála v místě nynějšího hostince „Na Obecní“, a která byla v roce 1804 přestavěna na řádnou školu, jednotřídku, kterou navštěvovalo 136 dětí. Počty dětí narůstaly a v roce 1880 mělo školu navštěvovat 259 žáků. Tehdejší učitel Josef Bařina, pocházející z Rožnova, prosadil v roce 1881 stavbu nové školní budovy. Stavba, která stála 6 885 zlatých, byla dokončena v roce 1883, a hned následující rok byla škola rozšířena na dvojtřídku (v první třídě bylo zapsáno 114 žáků, ve druhé třídě 136 žáků). V roce 1898 došlo k rozšíření na trojtřídku.
Pro narůstající počet dětí, navštěvujících lichnovskou školu, byla zřízena v roce 1908 paralelka I. třídy na „Špitále“, od 30.let minulého století sloužily k vyučování také místnosti na fojtství.
Úsilí občanů o zbudování moderní školní budovy bylo završeno otevřením nové školní budovy 3. září 1961, kterou začalo navštěvovat 282 žáků z Lichnova, Bordovic, Vlčovic a Mniší. Ve školním roce 1985/86 měla lichnovská škola v 15 třídách 356 dětí.
V roce 1978 byl školní areál rozšířen o školní jídelnu a 28. srpna 1982 byla otevřena mateřská škola s kapacitou 60 dětí.